CZ
01
Utekla mi
S Kateřinou jsme žili dvacet let, celý dospělý život, a svého času jsem si nedokázal představit den
CZ
010
Pozdní déšť
Znáte ten pocit, když se ráno probudíte a chvíli trvá, než si uvědomíte, že ten křik byl jenom ve vaší hlavě?
CZ
025
Sedm let šetřili na novou střechu. Když tchyně zavolala, právě jsme seděli nad papíry od spořitelny
Bylo čtvrt na deset večer, když na mě Klára zvedla oči od štosu faktur za trámy a izolaci. Na zahradě
CZ
017
Dva domy za jeden úder pěstí
— Já prodal barák svých rodičů, všechny prachy šly do týhle tvý ruiny! Do smrti mi budeš líbat nohy!
CZ
010
Jediná věc, kterou dělám jen pro sebe
Každý rok v srpnu mi na účet přistane třináctý důchod a já už vím, že za týden sedím s Alenou v Mariánských Lázních.
CZ
012
Dítě v 53 letech. A otce nikdy nebudu znát
Jmenuju se Iveta a živím se jako účetní v jedné ostravské strojírně. Je mi třiapadesát, mám syna Matěje
CZ
036
Babiččin byt
Stála u kuchyňské linky a míchala guláš. Dřevěnou vařečkou, pomalu, dokola. Takhle to dělala babička
CZ
012
Ta, co se nechtěla stát babičkou
Tereza seděla na zemi vedle postýlky, kolena přitažená k bradě, a poslouchala, jak Eliška konečně pravidelně
CZ
024
V jednom hadru, a stejně prázdný talíř
Markéta položila vařečku a opřela se oběma dlaněmi o kuchyňskou linku. Za oknem se do šera haly válely
CZ
03
Jedna kostka másla navíc
Jaromír vstával v šest. Ne proto, že by musel. Tělo se prostě ve tři čtvrtě probralo, ještě než zazvonil