CZ
07
V sedmačtyřiceti mi doktor oznámil, že čekám holčičku. Tomáš beze slova odešel z kuchyně a já myslela, že se zabouchly dveře napořád
V sedmačtyřiceti mi doktor oznámil, že čekám holčičku. Tomáš beze slova odešel z kuchyně a já myslela
CZ
05
Tomáš zapnul blinkr a sjel z D11 na 37, směr Pardubice. Za okny jeho starého Superba se táhla únorová břečka — stejná, jaká už třetí týden pokrývala celé východní Čechy. Bylo čtvrt na sedm večer a on zíral na displej telefonu s takovým výrazem, jako by mu někdo poslal technický výkres kuchyňské linky, a ne odpověď na nabídku schůzky.
„Jestli to máš pod šestnáct a půl a nevydržíš aspoň pětačtyřicet minut, ani se neopovažuj. Já se kvůli
CZ
013
Řekla, že přijde. Nepřišla. Stejně jako pokaždé.
Když mi bylo dvanáct, čekal jsem na ségru Káťu pod stříškou fotbalového hřiště v Boleslavi.
CZ
04
Vak, co nikdo neviděl
Tomášovi bylo deset. A celá třída si myslela, že prostě nemá žízeň. Nikdy se nenapil. Ani po tělocviku
CZ
025
Zeptal se mě na chodbě, jestli mi syn dává za pokoj. Žádný peníze jsem nikdy nedostala
Stála jsem na odpočívadle před výtahem, v jedné ruce tašku z Billy, v druhé klíče. Roman vycházel z bytu
CZ
024
Nechám to tady na chodbě!
Zrovna jsem drhla zaschlou maltu z obkladů v koupelně, když se na pavlači ozval ten povědomý hlasitý smích.
CZ
026
Cizí smích za našimi okny
Zůstala jsem stát u branky a nemohla se pohnout. V našem obýváku seděli neznámí lidi, někdo ladil kytaru
CZ
010
Dovolená v krabici od mikrovlnky
V bytě na sídlišti za Olomoucí Lenka posedmé kontrolovala seznam. Na lince stály dva kufry a jedna sportovní
CZ
09
Štětec na rezavý šev
Večeře se chýlila ke konci, když tchyně Zdeňka teatrálně odložila lžičku a prohlásila, že dezert je sice
CZ
032
Tchyně jí vyhodila jídlo a chechtala se. Adélino ponížení skončilo během pár minut
Kuchyň v paneláku na olomouckém Povelu ještě před rozedněním voněla jehněčím masem a rozmarýnem.