Katka zabouchla dveře od bytu, odložila tašku s nákupem a únavou se opřela o stěnu. V práci celý den přebírala inventář, nohy ji bolely a jediné, co chtěla, bylo zout si boty a spadnout do postele. Jenže sotva vešla do kuchyně, zjistila, že není sama.
U plotny stála tchýně Jiřina. Míchala v hrnci a kuchyň voněla po restované cibulce, kmínu a čerstvé majoránce – tak, jak vonívala kdysi babiččina kuchyně na Hané. Katka si oddechla.
„Paní Jiřino, proč vaříte? Já jsem se těšila, že udělám bramborák.“
Tchýně se odvrátila od plotny, přejela si dlaně do suché utěrky, kterou měla přehozenou přes rameno, a změřila si snachu od čela až k patám. Pak beze slova ukázala vařečkou k židli.
„Sedni si. Musíme si promluvit.“
Katka poslechla a v duchu se připravila na obvyklou litanii: že je nemožná hospodyňka, že Martin by potřeboval pořádnou ženskou, že za jejího mládí bylo všechno jinak. Už slyšela ty věty.
„Ty to děláš všechno špatně,“ pronesla tchýně a ztlumila plamen pod hrncem.
Katka otevřela pusu, ale Jiřina ji zarazila.
„Dokud je Martin v práci, odpočívej. Koukej na seriály, spi, nalij si vanu, jdi na kafe s kamarádkou. Hlavně nedělej nic. Ale jakmile uslyšíš klíče v zámku, vrhni se na úklid, vyndej prachovku, začni krájet cibuli. Ať to vidí na vlastní oči.“
Katka zamrkala. Čekala cokoli, jen ne tohle. V pokoji zaskřípala podlaha a zvenčí zaznělo houkání sanitky – brněnská čtvrť Žabovřesky žila svým pravidelným rytmem.
„Myslíte to vážně?“
„Naprosto. Žila jsem s Josefem třicet let. Prvních deset jsem lítala od rána do večera, aby na něj čekala teplá večeře a naleštěná linka. A on přišel, mrkl na mě, jako bych byla kus nábytku, a sedl k televizi. Jednou jsem brečela v koupelně, protože jsem byla vyčerpaná a nikdo si toho nevšiml. Pak mi kamarádka poradila – zkus to obrátit. Ať vidí, že domácí práce není procházka parkem. Ať slyší vysavač, až se sprchuje.
Zkusila jsem to. První večer přišel domů, na stole prázdno, na lince drobky. Já v obýváku drhla okna. Podivil se: ‚Co to děláš v osm večer?‘ A já klidně: ‚Odpoledne jsem odpočívala, abych měla sílu na tebe.‘ Brblal, ale za týden sám nachystal večeři. A pak dokonce vyndal myčku. Dobrovolně!“
Katka na tchýni hleděla s nově nabytým obdivem. Ta ženská, co vždy působila jako vzor starosvětské hospodyňky, právě odhalila recept na přežití v manželství.
„A vážně to fungovalo tak dlouho?“
„Celé tři dekády, až do Josefovy smrti. A nikdy jsem nelitovala. Nevážil si mě za to, že jsem služka, ale že jsem rovnocenná partnerka. A když umíral, poprosil mě, abych mu ještě jednou uvařila tu jeho oblíbenou svíčkovou. Tak vidíš, něco po mně chtěl i na konci,“ dodala tiše a otočila se k hodinám.
Staré kyvadlové hodiny, co už týden nešly, najednou znovu odbíjely. Katka si všimla, že je někdo natáhl – nejspíš tchýně, než začala vařit.
„Martinovi to samozřejmě neprozraď, odkud vítr vane. Ať si myslí, že jsem svatá. Ty to jen vyzkoušej. Měsíc vydrž a uvidíš.“
„A když se bude zlobit?“
„Bude. První dny určitě. Ale nezlobí se na tebe, jen je zvyklý na staré pořádky. Chlapi jsou jako děti, musí si novou hračku osahat. A neboj, on se přizpůsobí.“
Katka vděčně stiskla rty. „Děkuju.“
„Nemáš zač. A teď mi řekni: dáš si? Udělala jsem svíčkovou jako za starejch časů. S karlovarským knedlíkem a brusinkami. Tu pravou, co jsem vařívala Josefovi.“
Katka se rozesmála. Po dlouhých týdnech to byl smích od srdce.
***
Večer přišel Martin. Sotva odemkl, Katka ležela na gauči a prohlížela si mobil. Byt byl čistý, uklidila ho dopoledne, ještě než tchýně dorazila. Jenže na plotně se nic nehřálo.
„Co máme k jídlu?“ houkl Martin a otevřel lednici.
„Svíčková. Od tvojí mámy.“
„Od mámy? A tys nemohla nic udělat?“
„Odpočívala jsem. Jsem hrozně unavená z práce.“ Zívla a protáhla se.
Martin zabručel cosi o tom, že si snad může ohřát sám, a zmizel v kuchyni. Talíř po sobě neumyl.
***
Během tří dnů se dřez zaplnil špinavým nádobím. Hrníčky, talíře, příbory – všechno navršené. Martin chodil kolem a tvářil se, jako by ho ta špína osobně urážela. Čtvrtý den Katka zaslechla cinkání. Vyšla z ložnice a spatřila manžela, jak stojí u dřezu a drhne hrnec.
„Co se děje?“
„Bordel,“ zamumlal a dál se neotočil.
Katka se usmála a vrátila se pod peřinu.
***
Po čtrnácti dnech Martin navrhl: „Co kdybychom pořídili robotický vysavač? Šetřilo by ti to síly.“
„Klidně. A myčku?“
„Hm, dalo by se. Vejde se pod linku?“
„Určitě.“
Koupil obojí. A ještě si vzal v pátek volno, aby spolu vyrazili na chalupu u Svitav. „Odpočineš si,“ prohlásil. „Poslední dobou jsi nějaká unavená.“
Katka souhlasila a v duchu si říkala, že není unavená, jen přestala být neviditelná.
***
O měsíc později seděli u kuchyňského stolu. Martin škrábal brambory – dobrovolně.
„Poslyš,“ řekl najednou. „Proč jsi to tak nedělala dřív?“
„Co?“
„No, nebránila ses a všechno jsi táhla sama. Já jsem viděl, že jsi pořád v jednom kole, ale bral jsem to jako samozřejmost. Teď koukám: jsi v pohodě, doma čisto, a já se do všeho zapojil. Ani mě to moc nebolí.“ Zasmál se.
„A není ti to líto?“
„Líto? Vždyť to je i můj byt. Dřív mi to nedošlo. Jen jsem si zvykl, že všechno uděláš ty. Teď je to lepší, viď?“
Katka neřekla nic, jen se usmála. Večer zavolala tchýni.
„Paní Jiřino, obrovský dík. Funguje to na jedničku.“
„Já to věděla.“ Hlas zněl spokojeně. „Dobrou noc.“
Zavěsila.
***
V sobotu ráno se Katka probudila a manželova půlka postele byla prázdná. Vstala, natáhla na sebe župan a přešla do kuchyně – nikde nikdo. Přistoupila k oknu a údivem ztuhla.
Dole na chodníku, přímo pod balkonem, stál Martin s matkou. Jiřina živě gestikulovala, cosi vysvětlovala, a Martin poslouchal, přisvědčoval a pak si vytáhl mobil a něco si do něj pečlivě zapisoval. Za nimi projela tramvaj číslo 12 směrem na Komín a z vedlejšího vchodu vyběhl sousedovic kocour Mourek, který zase utekl z bytu.
Katka zůstala stát s otevřenou pusou. V tu chvíli Martin zvedl oči, všiml si jí v okně, zazubil se od ucha k uchu a zamával. Jiřina sledovala jeho gesto, pak také zvedla ruku a zamávala.
Za pět minut bouchly domovní dveře.
„Katko, už jsi vzhůru?“ ozvalo se z předsíně. „Potkal jsem mámu, dala mi recept. Prej ženy milujou, když jim chlap udělá snídani do postele. Tak co ty na to?“
Katka se otočila. Manžel stál ve dveřích s papírovou taškou plnou rohlíků, vajec, slaniny a čerstvých jahod a koukal na ni, jako by právě vynalezl kolo.
„Tak to vyzkoušej,“ usmála se.
Martin zamířil k plotně, postavil na sporák pánvičku a začal rozbalovat slaninu, přitom si pod nos pobrukoval nějakou písničku z rádia. Katka se opřela o futra a chvíli ho pozorovala, jak neobratně hledá pepřenku ve špatné skříňce.
Venku u přechodu ještě postávala Jiřina. Zadívala se k jejich oknům, a když v kuchyni zahlédla rozsvícené světlo a Martinovu siluetu u sporáku, spokojeně kývla, otočila se a vydala se pomalým krokem k zastávce.
