CZ

Eliška stála na chodbě liberecké nemocnice a tiskla kelímek s vychladlou kávou tak silně, až se jí bílé

Celý život jsem strávil na urgentním příjmu Fakultní nemocnice v Motole. Svět, kde vteřiny rozhodují

Do kanceláře architektonického studia v Hradci Králové dopadalo ostré odpolední slunce. Klára Weissová

Stála jsem uprostřed chodby, v těžkém, lehce zápachícím plášti, který mi mama našetřila

V ledničce bylo prázdno jako v kostele v pondělí ráno. Ani máslo, ani šunka. Jen osamělá sklenička s hořčicí.

Bylo pošmourné úterní odpoledne na začátku listopadu, když se maminka, paní Martina Svobodová, vrátila

Rodinná sešlost u pana Čeňka v jeho starém bytě na brněnských Vinohradech začala docela nevinně.

Tak to byl ten pověstný „rodinný oběd“, co Tereze vždycky zvedal žaludek. Ne kvůli jídlu, to Iva uměla.

V pokoji číslo sedmnáct svítalo stejně jako včera. František Malý ležel na zádech a počítal praskliny

„Vždyť je to jen stará bába, kdo by se o ni zajímal,“ uchechtl se Martin do telefonu a špinavou vidličkou