CZ
07
Krabice od bot
Tomáš položil mobil displejem dolů a zíral na strop zasedačky. Jednadvacáté patro, výhled na Brno jako
CZ
033
Zahrádka po tátovi, na kterou si vzpomněli, až když jsem ji prodala
Zavolala mi, zrovna když jsem na kolonádě v Luhačovicích srkala třetí kafe a četla si detektivku.
CZ
015
Vlasy, které nebyly jen vlasy
Od chvíle, kdy jsem poznala Lenku, sestru svého muže Petra, věděla jsem, že její vlasy nejsou jen vlasy.
CZ
09
Vzal si nejhorší štěně z vrhu. Když za půl roku vyšel ven, sousedi nemohli uvěřit
Telefon zazvonil přesně v půl deváté, jako by Milan věděl, že Josef už hodinu sedí u studeného radiátoru
CZ
033
Stará konvice
V úterý večer, přesně v půl deváté, se mi zhroutil svět. Ne s rachotem, ale s tichým cvaknutím zámku.
CZ
04
Věř
— Evo, věříš na zázraky? — Jakub se naklonil přes lavici a šeptal tak hlasitě, že to slyšela půlka třídy.
CZ
06
Architekt a labutě
Petr Valta, architekt z Brna, opřel čelo o chladné sklo okna ve své pracovně vily na kraji Novohradských
CZ
01
Dvě tiché duše v kotci
Měla jsem ten plán jasně nalinkovaný. Starší kočka. Klidná společnice, co se mnou bude polehávat u okna
CZ
02
Třicet pěstí na dubové dveře
Do zvonění zbývalo pět minut, když se na dveře ředitelny nalepil první papírek. Někdo na něj obyčejnou
CZ
016
Třetí talíř
Toho nedělního rána jsem nic neplánovala. Stejně jako většinu nedělí posledních měsíců. V kuchyni voněla