Nepříjemný omyl
Ve čtyřiačtyřiceti letech už Marie téměř nevěřila, že ještě někdy potká opravdovou lásku.
Před mnoha lety ji manžel opustil s malým synem a od té doby zvládala všechno sama.
Když syn dospěl a odjel studovat, před odjezdem jí řekl:
— Mami, jestli potkáš hodného muže, neboj se být šťastná.
Po jeho odjezdu jí zůstala nablízku už jen sousedka Ljuba.
Často spolu pily čaj, dlouho si povídaly a svěřovaly se jedna druhé.
Jednoho dne Ljuba navrhla, aby se Marie zaregistrovala na seznamce.
Marie se jen usmála.
— Chci, aby mi srdce samo napovědělo, kdo je ten pravý.
Den před Mezinárodním dnem žen zašla Marie do obchodu.
U květin potkala neznámého muže.
Vybíral tulipány pro svou patnáctiletou dceru a požádal ji o radu.
Marie mu doporučila pestrobarevnou kytici.
Po zaplacení si ještě chvíli povídali a ona mu dokonce pomohla najít správný dům.
Cestou domů si říkala, že to byl velmi sympatický muž.
Byla si ale jistá, že už se nejspíš nikdy neuvidí.
Druhý den se rozhodla pozvat Ljubu na čaj.
Ta však dlouho neotevírala dveře.
Nakonec je pootevřela a tiše zašeptala:
— Teď nemůžu… Mám návštěvu.
Marie zpozorněla.
Vzpomněla si na jejich rozhovor o seznamkách a najednou ji napadlo, že si kamarádka mohla domů pustit nebezpečného cizince.
Bez váhání zamířila do kuchyně.
U stolu seděl ten samý muž z obchodu.
— Jak jste se sem dostal? — zeptala se překvapeně Marie.
Muž vstal a rozpačitě vysvětlil:
— Hledal jsem vás. Neznal jsem číslo bytu. Zeptal jsem se na dvoře, kde bydlí žena, kterou jsem potkal v obchodě. Řekli mi, že je to Ljuba… Přišel jsem sem a když jsem zjistil, že jsem se spletl, bylo mi trapné hned odejít.
Na stole stála pestrobarevná kytice tulipánů, kterou přinesl Ljubě.
Marie si pomyslela, že jí kamarádka muže jednoduše přebrala.
Smutná odešla domů.
O hodinu později přišla Ljuba sama.
Všechno vysvětlila a slíbila:
— Jestli ještě jednou přijde, určitě ho pošlu za tebou.
👇 Pokračování příběhu najdete v komentářích.
Druhý den vyšla Marie na procházku a před vchodem uviděla Mikuláše.
— Tentokrát jdu opravdu za vámi, — usmál se. — Zalíbila jste se mi už v obchodě. Jen jsem tehdy neměl odvahu zeptat se ani na vaše jméno. Dovolte mi napravit svůj nepříjemný omyl a pozvat vás do kina.
Marie souhlasila.
Po kině zašli do kavárny a potom ho pozvala k sobě domů na čaj a domácí dort.
Cestou jí Mikuláš koupil velkou kytici tulipánů.
Když přišla Ljuba, upřímně se jí omluvil a otevřeně řekl:
— Mně se líbí Marie.
Kamarádky se definitivně usmířily.
Když Marie Mikuláše doprovázela ke dveřím, s úsměvem řekla:
— Jen si příště nespleť patro ani dveře.
— Slibuji, že už se to nestane.
A o měsíc později našla svou lásku i Ljuba.
Někdy může být jeden malý nepříjemný omyl začátkem velkého štěstí.