CS

Za svými vnoučaty jezdím dvěma autobusy. Z domu odcházím už v půl šesté ráno. Jednoho deštivého pátku

Dlouhé roky jsem zdarma hlídala svá vnoučata a dcera mi neustále opakovala: – Babička není práce.

Děti na mě čím dál víc naléhaly, abych prodala byt a přestěhovala se k nim – „v přízemí přece máme volný pokoj“.

V osmdesátých letech jsem nosila jídlo sousedce se dvěma malými dětmi, protože ji manžel opustil bez

Celý život mě někdo potřeboval. A pak najednou přestal. V květnu jsem jela do útulku a vzala si nejstaršího

Moje vnoučata už vyrostla a babičku nepotřebují tak jako dřív. Od března dvakrát týdně jezdím do nemocnice

Když jsem prala manželovu flanelovou košili, z kapsy vypadl složený lístek. Byla to účtenka z klenotnictví.

Už tři roky mi moje děti opakovaly stále totéž. — Mami, sama ten dům po tátovi nezvládneš. — Prodej ho.

Loni na jaře mě dcera poprosila, jestli by si mohla na mém pozemku přes léto postavit obytný karavan.

Před pěti lety mě manžel opustil. A spolu s sebou si odvezl i auto. Když odcházel, jen se ušklíbl a řekl